Šumava

Voňavé lesy a louky, údolí ztracená na konci světa, bezedné slatě, ledovcová jezera a obzory plné hor a kopců – tak se vám představí Šumava coby národní park. Samozřejmě tu ale najdete také běžná lákadla, jako jsou hrady, lanové parky, aquaparky, muzea, lyžařské areály a pohodlné penziony!

Spisovatel Karel Klostermann vylíčil svůj vztah k Šumavě, kde prožil šťastné dětství a čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Jako nikdo jiný dokázal vylíčit drsný život šumavských obyvatel přelomu 19. a 20. století a popsat jejich vztah k horám. Jeho jméno zůstane navěky spojeno s okolím Javorníku, Vacova, Stachů, Kašperských Hor, Srním a Modravou. Se jménem tohoto "básníka Šumavy" se v těchto místech setkáte téměř na každém kroku.

„Šumava působí jako melancholická píseň, která nezadržitelně proniká do srdce. Bez přestání se před námi rozprostírají lesy a slatě a vyprávějí nám epopej, která nemá obdoby, epopej o zaniklém a zanikajícím obřím rodu, který nechala příroda vyrůst a pak ho nemilosrdně zničila,“ jak píše Klostermann v knize Črty ze Šumavy.

Naučná stezka Povydří je jedním z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst Šumavy. Cesta klesá od Antýglu k Čeňkově pile (nebo obráceně) po červené turistické značce a vtáhne vás do romantického hlubokého údolí Vydry, která tu vytvořila divoké balvanité koryto. Na trase lze vidět viklany, obří hrnce a kamenné moře. Pohodlná vozová cesta, vedoucí podél řeky původně sloužila ke svážení dřeva.

Šumava, výrazný krajinný prvek střední Evropy, je uváděna již ve 2. století našeho letopočtu v díle Claudia Ptolemaia. Spolu s Bavorským a Českým lesem bychom ji nalezli pod názvem Gabréta hylé, což podle jazykovědců, kteří pravěkého Kelta neslyšeli promluvit, v keltských jazycích znamená Les kozorohů nebo také Ovčí hory. Zvučné jméno se často objevuje v názvech různých projektů nebo akcí. Ještě, že již Claudius nemůže uplatňovat autorská práva. Gabréta byla součástí většího celku Hercynského lesa. Tento les, podle Gaia Julia Caesara dlouhý 60 a široký 9 denních pochodů, se měl prostírat podél Dunaje od Bavorska až na Slovensko. Byl opředen mnoha pověstmi a pověrami - žil zde třeba hercynský kanec, kterého Římané, ač ho nikdy neviděli, považovali za nebezpečnější zvíře než lva, kterého znali. důvěrně. Archeologie mluví jasnou řečí. Podle podobnosti archeologických nálezů na obou stranách Šumavy se zdá, že v řadě pravěkých období Šumava lidi spíše spojovala než rozdělovala. Ve středověku se pro oblast Šumavy zřejmě většinou (a přiléhavě) používal název Les (latinsky Silva, jak píše Kosmas) nebo v češtině Hvozd. Český název Šumava se objevuje poprvé až v polovině 16. století. Ještě roku 1679 informuje Bohuslav Balbín, že Silva Gabreta se česky jmenuje Šumava.

Jedním ze symbolů Šumavy jsou rašeliniště, kterým se v centrální části národního parku říká slatě. Rašeliniště se vyvinula na přelomu poslední doby ledové a meziledové (před 9 000 až 10 000 lety). Přístupných slatí je v NP pouze pět – Jezerní, Cikánská, Tříjezerní, Chalupská a Malý Polec. Pro vznik slatí na Šumavě existovaly takřka ideální podmínky, tedy mělké pánve, sedla, mírné svahy, náhorní roviny, pláně. Dále také široká, mělká údolí potoků a jejích některých přítoků. Podnebí je zde velmi chladné a vlhké, pramenišť je dostatek a horninový podklad pod zvětralinovým pláštěm není pro vodu příliš propustný. Na přelomu poslední doby ledové a meziledové skončilo velmi chladné a přitom suché podnebí, vystřídalo jej teplejší a vlhčí. Rašelinišť vznikly dva druhy; náhorní vrchoviště na pláních a při Vltavě a jejích větších přítocích pak rašeliniště údolní. Základem tvorby šumavských rašelinišť byla vždy mělká pánevní jezírka zarůstající zpočátku především rákosem a různými ostřicemi. Odumřelé zbytky této vegetace, které nalézáme na všech šumavských rašeliništích, daly vzniknout nejspodnějším vrstvám rašeliny - ostřicorákosové slatině. Teprve později převládl ve vegetaci zarůstajících jezírek odolný a nenáročný mechorost rašeliník, který nejrychleji přirůstal při jejich volné hladině. Přístupných rašelinišť není v národním parku Šumava mnoho – nejznámějšími jsou Chalupská, Jezerní, Cikánská, Tříjezerní slať, Soumarské rašeliniště, a Malý Polec. Ostatní jsou k vidění alespoň na dálku, většina - samozřejmě ty nejzajímavější jsou chráněny I. zónou NP.

Text i foto čerpány z https://www.kudyznudy.cz/Kam-pojedete/Sumava.aspx a http://druidova.mysteria.cz/KELTSKE_TRADICE/SUMAVA_KELTSKA.htm